Pěvecký sbor SGV

Turné Hodonínsko ? Kyjovsko

Náš sbor se v tomto školním roce vypravil už na druhé velké turné ? čekaly nás koncerty v Kyjově, Mutěnicích, Vacenovicích a Hodoníně.

Velký koncert však neznamená velké obsazení ? na sraz a po všech zastávkách na smluvených stanovištích se nás nakonec sešlo jedenáct. Byli jsme docela nervózní. Hotová katastrofa. Nikdy nás tak málo nezpívalo, jak to nakonec dopadne?

Autobus nás vysadil na náměstí v Kyjově. Odebrali jsme se do kostela a usadili se na kůru. Na mši bylo také několik absolventů našeho gymnázia a tak nervozita trochu opadla po několika podporujících slůvkách a ujištěních. Mše svatá začala a zanedlouho nás čekala první písnička. Spustili jsme zprvu trochu nejistě, ale zpívalo tak nějak samo a celkem dobře, takže netrvalo dlouho a dá se říct, že jsme si následující koncert užili. Nemohu tvrdit, že by to byl zrovna nejlepší výkon, každá chyba šla jasně slyšet a když, nedejbože, někdo měl zničehonic okno... Konečný aplaus obecenstva byl však velmi přesvědčivý. Asi se nám to povedlo!

Poté jsme vzali útokem Mutěnice, kam jsme přijeli s malým zpožděním. Pan farář na nás počkal, tak jsme si zazpívali i při mši. Koncert tady se nám povedl, protože už jsme se tak nebáli, že to pokazíme. I pan Macek se tvářil spokojeně.

Od rána nám pořádně vyhládlo, a tak nás Mutěničtí občané pozvali ? každému vínaznalému Moravákovi už jistě svítá ? do farního sklepa, kde nás čekalo občerstvení v podobě chlebíčků a malé překvapení ? ochutnávka vín (ale co ti co nemají osmnáct? Ale pssst, pan ředitel nic nenamítal ? přijel se totiž na nás do Mutěnic podívat). Všechno bylo výborné a zvládli jsme zanotovat i nějaké tématické lidovky. Zdrželi jsme se zde celkem dlouho, panovala příjemná atmosféra a dobrá nálada.

O několik hodin později nás přivítali ve Vacenovicích. Mezitím jsme si ještě zajeli dát něco teplého do žaludku v malé restauraci někde při cestě. Z pobytu ve ?sklépku? jsme byli takoví rozjaření, zvlášť pan sbormistr, kterému najednou vypadávala jména autorů skladeb...

Všechno se nám však povedlo zazpívat téměř bez chybičky a pak jsme se natěsnali do sakristije, kde nám pan farář uvařil čaj a dostali jsme k zakousnutí buchtu.

Už navečer jsme přijeli do Hodonína. Byli jsme už docela utrmácení, vycházka po městě nás trochu probrala a výborná akustika způsobila, že naše vystoupení vypadalo opravdu majestátně (i když Svjatyj bože skončilo v zcela odlišné tónině než začalo). Lidé byli nadšení a před kostelem nás hodně z nich velice chválilo. My už jsme se ale viděli v našich postýlkách.

Nalodili jsme se do autobusu a ubírali se za velice nemelodického Frantova a Liborova zpěvu směr ? domů!